Jsem jaký jsem (Plavci)
1. Vánek zlaté klasy hladí a z dálky září bílé štíty stavení,
mák s modrou chrpou ladí a já na cestě dříve plné kamení,
sám v ůdivu si šeptám, tak tudy jsem chodíval každý den,
a pak se nahlas zeptám, jak tenkrát zase breptám,
mám radost, že jsem zůstal, jaký jsem.
2. Vždyť já vím, jak sláma voní, kdy slunce chodí spát a hvězdy vstávají,
jak cinká postroj koní a za letní noci zdi domů sálají,
žár mění barvu slívám a když mráz začne kouzlit do oken,
sníh pláň polí odívá a jak se kolem dívám,
mám radost, že jsem zůstal, jaký jsem.
3. Nespěchám, jak se sluší a proč taky, když chci se dobře podívat,
na krásu, která vzruší a pak si třeba s dětmi o ní povídat,
objevit kytku v lomu, prásknout sebou pod smrk na holou zem,
přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
mám radost, že jsem zůstal, jaký jsem.
přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
mám radost, že jsem zůstal, jaký jsem.
/: mám radost, že jsem zůstal, jaký jsem. :/